Kuřecí prsa s hruškou a červenou řepou

Po delší době (delší než by mi bylo milé) se zase ozývám! Ačkoli bych rád uvařil a představil nějakou krmi každý týden, tak teď je mi už jasné, že takové frekvence nedosáhnu ani kdybych chtěl. Koneckonců, když Vás vyhodí z práce, pak se do ní vrátíte ale na jinou pozici, začnete dělat prezenčně doktorát a dáte výpověď, tak je situace trochu složitější pro vaření pro radost.

V nedávné době jsem se ale dostal do situace, kdy jsem přemýšlel, co udělat k večeři a měl jsem celý den na to, abych to zjistil. To je ideální situace. Tak jsem nahodil batoh a vyrazil pěšmo 10 km do Lidlu (ano, do Lidlu) abych uvařil na večeři.

A vznikly z toho kuřecí prsa s hruškou a červenou řepou.

 

Suroviny:600g kuřecích prsou. Jak jsem psal, byl jsem v Lidlu. Sice je tam spousta věcí hodně... mno... neobvyklých, ale maso a zeleninu měli dnes dobrý. Sice jsem původně chtěl dělat králíka, ale toho neměli.
400g červené řepy. Měli dobrou v síťce.
2 hrušky. Ovoce dobré.
50g kešu oříšků. Ty neměly. Takže jsem musel zabrousit do svých zásob a použít oříšky Kůrovky. Jedny z nejlepších oříšků jaké znám.
2 střední cibule. Ideálně červené.
Podle chuti 1/2 citronu, případně vinný ocet.
Spoustu olivového oleje. Použil jsem Minervu. Docela ušla.
Tymián, sůl, pepř. Tymián jsem vůbec nenašel. Holt, některé věci prostě nemají.

Původně jsem vycházel z tohoto receptu.

Postup:
Celý recept je logisticky náročnější,  protože je nutné vařit paralelně. Nejdříve se dají vařit do hodně osolené vody červená řepa. Podle mě řepu není možné rozvařit, takže čím déle, tím lépe. Když řepa spokojeně klokotá, je dobré začít čistit maso a postupně ho nakrájet na nudličky. Nudličky mohou být velké či menší podle libosti. Já jsem krájel svislé proužky cca 2-3cm tlusté.
Začištěné maso je dobré namarinovat v oleji se solí a pepřem alepsoň na chvíli. Pak se na pánvi orestuje do zlatova.
Souběžně s masem si nakrájím hrušku - oloupu ji, vyčistím od prostředku a nakrájím na plátky. Hruška by se měla restovat asi stejně dlouho jako maso. Na pánvi se k hrušce přihodí kešu oříšky a cukr. Ten dodá hrušce zajímavou vůni. Až se udělá maso a hruška, zmírníme plameny na obou. Je na čase zpracovat řepu.
Řepa se oloupe, rozkrojí na poloviny a ty poloviny na plátky. Na další pánvi se orestuje cibulka a pak se přidá řepa. Ještě chvíli by se měla řepa dělat a je hotovo.

Mělo by se to podávat takto (od talíře nahoru):
1. řepa s cibulí
2. hruška s kešu
3. maso

Jídlo tak bude mít zajímavou barevnou a chuťovou kombinaci. Ještě si dovolím jednu poznámku k původnímu receptu z Lidlu. Není špatný. Jídlo sepodle něho dá uvařit. Osobně mám raději úplnější recepty. Náš zdroj je spíš jednoduššího ražení. Udělej to, to a to. Hotovo. Podle mě, kdyby se nejednalo o reklamní recept, tak by tam byl jen postup v několika holých větách, takže by šlo o recept jako ze středověku.
Narazil jsem na jednu velmi hezkou knihu - Dějiny jídla ve 100 receptech. Středověké recepty byly v tomhle směru hodně podobné. Například recept na Tvarohový koláč s medem: "Pšeničná mouka se namočí a osmahne na pánvi; pak se polije medem, posype sezamem a tvarohem."
Lidl k tomu přidá: použijte 1 tvaroh od firmy X a med květový od fi Y...

Když si ale člověk odmyslí balast, tak je to použitelné a rozhodně výborné.

Lasagne Bolognese

Když jsme byli před mnoha lety v Itálii u známých mé přítelkyně, bylo tam nádherně. A to jídlo! Jednou nám uvařil mořské speciality lodní kuchař v důchodu. Ráno jsme vyjeli na trh sehnat pár příšer z hlubin a večer jsme je měli na talíři. Poslední den našeho pobytu jsem zjistil, že vlastně nemám žádný suvenýr a při cestě na letiště jsem vpadnul do jediného otevřeného krámu a s očima na vrch hlavy jsem běhal po regálech a hledal cokoli co bych si odvezl.
A když se řekne Itálie, vzpomene si člověk na pizzu, zmrzlinu a těstoviny. Tak jsem sbalil krabici lazání a běžel jsem zpět do taxíku. Teď jsem ji po letech znovu objevil a řekl si, že zavzpomínám ve velkém stylu. A stojí to za to!

Postupoval jsem podle receptu, který údajně patří panu Pohlreichovi.

Suroviny

Na lasagne

500g mletého hovězího

300g mletého vepřového Albert. Dnes jsem nakupoval suroviny u Alberta. Nebyly špatné, ale je určitě potřeba si dát velký pozor na to, co kupujete. Některý směsi jsou opravdový fujtajxl. Aler mají i normálně mleté maso, co se skládá z masa.

Olivový olej

2 mrkve

1,5cm tlustý plátek celeru

2 stroužky česneku - použil jsem uzený. Chuťově je to úplně stejné, ale při loupání nádherně voní.

500ml červeného vína. Zatímco u česneku je jedno jaký použijete, červené víno by mělo být takové průměrné kvality, prostě na vaření. Třeba Cabernet Savignon za 80 Kč.

2 konzervy loupaných rajčat - koupil jsem Valfruta. Mám s nimi dobré zkušenosti. Dobrá rajčata.

200 ml hovězího vývaru. Tady jsem zklamal a místo vývaru který nemám čas dělat jsem použil bujón.
rozmarýn
muškátový oříšek
sůl, pepř

Na bešamel
600ml plnotučného mléka - u mléka je jedno jaké použijete.
4 hřebíčky
1 malou cibuli
1 bobkový list
45g hladké mouky
45g másla - Horácké máslo. Funguje.

Postup

Příprava správných lasagní je nekonečné dlouhé peklo u plotny. Ale když se udělají správně, jsou neodolatelné! Začneme kořenovou zeleninou. Nakrájel jsem a malé kousky mrkev, cibuli a celer. Orestoval jsem je na olivovém oleji a nechal ještě 15 minut dělat dokud všechna zelenina nebyla měkká.
Až změkne, je na čase přidat maso, zesílit plamen a přidat 250ml vína. Masa je hodně a postupně ze sebe vyvaří hodně šťávy. To chvíli trvá, takže je důležité směs postupně promíchávat. Až se většina tekutiny vyvaří, tak je ideální čas přidat vývar (či bujón rozpuštěný ve vodě - já vím není to vývar) a zbytek vína. Zase se směs promíchává dokud se nevyvaří zbytek tekutiny.
Nyní je čas začít dělat bešamel. Do plnotučného mléka se přidá na dvě půlky rozkrojená cibule se zapíchnutým hřebíčkem a bobkovým listem. Mléko se přivede téměř k varu a nechá se tak cca 5 minut. V dalším kastrolu jsem si připravil jíšku - rozpustil máslo, přidal mouku a 45 vteřin jsem restoval. Pak jsem rychle přecedil mléko, přidal do něj jíšku, vrátil na plotnu a chvíli vařil a hodně míchal. Po 10ti minutách jsem zmírnil plamen a nechal bešamel dojít. Stále v něm byly cucky, ale ty se postupně rozpustí, pokud je bešamel dost teplý. Dobré je to průběžně míchat.
Až se z masa vyvaří zbytek tekutiny, přidají se tam obě konzervy loupaných rajčat, smíchají se s masem a ideálně alespoň ještě půl hodiny se maso dělá. Pak bude mít masová směs tu správnou konzistenci. Ve chvíli, kdy do masa zvrhnete obě konzervy rajčat, říkáte si, že jste udělali jídla jak pro hladový batalion. Ono je to tak akorát.
Až bešamel přestane být cuckovatý (cca po 20 min) a masová směs má skoro správnou konzistenci, je na čase uvařit těstoviny. Mě se to napoprvé nepovedlo a tak jsem svařil všechny pláty do velké těstovinové příšery. Jestli má Velká těstovinová létající příšera proroka, tak to bylo rozhodně tohle.
Proto jsem na druhý pokus vařil plát po plátu a vytahoval ho z osolené a mastné vroucí vody vytahovátkem na hot dogy. Těstovina se vaří jen chvíli, neměla by být úplně uvařená, jen aby změkla a byla ohebná. Pak se vloží do studené vody aby se zastavilo měknutí a může se vzít hezky do ruky.

Pak přijde na řadu forma na lasagne. První vrstva patří vždy bešamelu. Pak následuje vrstva těstovin a maso. A zase znovu. Finální vrstva končí masem na kterou se nasype parmazán. A hodně. Tady rozhodně nešetřte. Jestli jste do toho vrazili tolik masa a hory loupaných rajčat, vražte tam všechen parmazán. Nešetře ho.

Na závěr se vloží pekáč na 45 minut do trouby vyhřáté na 180°C. Už po čtvrt hodince to začíná vonět omamně.

Rebarborový chutney

Celý den jsem vařil, pekl, nakládal a samozřejmě fotil a připravoval další materiál na blog. Když dnes ruch utichl, tak jsem se nechtěl pouštět do žádných velkých opulentních jídel ale zároveň jsem potřeboval spotřebovat čerstvou rebarboru. S dubnem totiž začala sezóna. A jednoduché chutney k pečivu se zralým sýrem je ideální.

Suroviny

2 středně dlouhé natě rebarbory
1 cibule
2 stroužky česneku
1 polévková lžíce olivového oleje
100 ml vody
10 sušených švestek
1/2 hrnku cukru
1/2 cm nastrouhaného zázvoru

Postup

Nechal jsem se inspirovat webem Marta Stewart, ale některé suroviny jsem pozměnil. Na středním plameni jsem orestoval na oleji cibuli s česnekem a zázvorem. Po cca 5 minutách když už cibule zesklovatěla jsem přidal nadrobno nakrájené švestky a vodu. Po chvíli se přidá celý cukr a celá směs se přivede k varu. Až nakonec se přidá polovina oloupané rebarbory nakrájená asi po půl centimetru.
Rebarbora se usí vařit alespoň dalších 5 minut, dokud se nerozvaří. Mezitím zhoustne konzistence, chutney bude o něco řidší než marmeláda nebo med. Až se rebarbora rozvaří, přidá se zbývající polovina, povaří se cca 2 minuty a směs se ještě horká nalije do vymyté sklenice s víčkem.

Mrkvová polévka

Chtěl jsem udělat zeleninovou polévku jak hrom. Obvykle děláme spíš dýňovou, ale sežeň v dubnu dýni. Takže jsem musel najít jinou zeleninu, kterou bych mohl vrazit pod mixér. Mrkvová je jednodušší a přitom stejně dobrá.

Suroviny

1 větší cibule
2 stroužky česneku
6 - 7 mrkví
lžička másla
lžička oleje
500ml zeleninový vývar nebo teda bujón, když není. Na co si budeme hrát, já jsem potřeboval polévku a měl jsem místo času tak akorát hlad. Takže Knorr želatinový vývar. Obsahoval o trochu méně soli a trochu více zeleniny než klasická varianta (v objemu na 1 dávku, ale zas tak velký rozdíl to nebyl).
1 kelímek zakysané smetany. Tady jsem koupil Zakysanou smetanu de Luxe od Kunínských (Babišovo ne?). Vybral jsem zrovna tuhle, protože jako jedna z mála měla přijatelný obsah tuku (víc než většina) ale hlavní bylo složení: Smetana a mléčné kultury. Jiné značky měly: exotický - tapiokový škrob, modifikovaný bramborový škrob, nebo jiné látky, které udělají smetanu hustší. Proč se přidávají? Protože použitá kultura buď není schopná udělat skutečně správnou konzistenci, nebo výrobce nemá dost času aby nechal smetanu uzrát.
300 ml Smetany
kari, sůl, pepř na dochucení

Postup

Cibule se  nakrájí na malé kousky spolu s česnekem a nechají se smažit na lžičce másla a oleje. Až zesklovatěly přidal jsem nakrájenou mrkev a připravil si zeleninový vývar. Nechal jsem mrkev rozvonět a pak přidal vývar.
Ve výraru se zelenina vaří 15 - 20 minut dokud mrkev nezměkne a pak se mixuje. Já mám radši hustší konzistenci s většími kousky, takže mixuji jen chvíli. Krémověji naladění lidé si mixování užijí mnohem déle.
Po rozmixování se přidá smetana (opatrně se pomalu vmíchává do polévky) a může se okořenit. Podává se s trochou zakysané smetany, můžete přihodit i nakrájenou petržel. Já bych jí tam dal, kdyby ta moje nevypadala jako v posledním tažení.

Alternativy:
Dokážu si to představit i bez kari, ale já ho tam dávám, chutná mi. Někteří s mrkví vloží i kousek celeru, petržele nebo jiné kořenové zeleniny.

Povidlové buchty

Dneska jsem se udělal klasiku. Hledal jsem v kuchařkách inspiraci a nakonec jsem našel sladkou dobrotu, kterou jsem už dlouho nedělal. Pořádné klasické české povidlové buchty. A jak se povedly, to posuďte sami.  A při výběru surovin jsem dokonce učinil jedno překvapivé zjištění, které vrhá stín na chemické závody pana Oetkera.

Suroviny:

250ml vlažného mléka

300g hrubé mouky

250g hladké mouky

3/4 droždí - koupil jsem se slonem. Kupuju jedině droždí se slonem.

250g švestkových povidel. Koupil jsem 2 druhy, protože jsem si nepamatoval která jsou lepší. Povidla od Hamé ve skle a od Nova v plastu (plastový kelímek jako od hořčice). Obě jsem doma ochutnal a měl jsem jasno. Hamé letělo do koše. Bylo dražší, ve složení mělo škrob a nebylo tak sladké.

1 balení vanilkového cukru. Kterého? To uvidíte.

2 lžíce krupicového cukru

50ml slunečnicového oleje + na potření buchet.

70g rozpuštěného másla

3 vejce

sůl

Po vytažení z trouby se mi nikoho nedařilo odehnat na dost dlouho abych to mohl vyfotit bez rukou.

Nechutná vanilková zvrácenost:

Když jsem vybíral z regálu vanilkový cukr, porovnal jsem složení několika z nich. Hned vedle sebe byly 2 vanilkové cukry (ne vanilinové). Ten od Oetkera byl ale vanilkový jen podle jména. A co na něm bylo nejvtipnější? Byl nejdražší. Schválně, máte na výběr:

Oetker Vanilkový cukr 8g 5,90 Kč.
Amylon BIO Vanilkový cukr 20g 8,90 Kč.

Vanilkový cukr od Oetkerů obsahoval: cukr, aroma. Amylon vanilkový cukr obsahoval: bio cukr, bio bourbon vanilku 1,5%. A byl o polovinu levnější, než ten, co byl vanilkový jen podle jména. Dobrý co? Přišel jsem si, jako by si ze mě dělal pan Oetker šoufky.
Hodně se mi líbilo, jak Amylon BIO vanilkový cukr po otevření obsahoval cukr s černými kousky čehosi!
To, že je bio je mi úplně jedno. Osobně bych radši upřednostnil nebio variantu, pokud by ovšem byla k dispozici a obsahovala by to, co bych od vanilkového cukru chtěl - cukr a vanilku.

Postup:
Smíchal jsem mléko, cukry, sůl, droždí, máslo, vejce a 2 žloutky a olej. Přisypal jsem obě mouky a hnětl dokud se nevytvoří hladké těsto. To je dobré nechat na teplém místě vykynout, alespoň na dvojnásobek objemu. To trvá tak hodinu, hodinu a půl.
Po vykynutí se těsto rozválí na válu na tloušťku 1cm a odříznou se přibližně stejně velké čtverečky těsta. Do každého dílku se dá trochu povidel a obalí se těstem. Pekáč se musí vymazat olejem - radši více než méně, kdyby měla půlka buchty skončit přilepená na pekáči, je jí škoda. Tady je důležité aby švy těsta byly na jednom místě (takže se snažte těsto "ovinout" kolem povidel) a buchtu dát švem dolů. Zároveň každé buchtě pomašlujte olejem šev a okraje.
Jestli se totiž stane, že pekáč nebude dost mastný, nebo že dvě sousedící buchty nebudou mezi sebou dost pomašlované olejem, tak se spojí. Chce to trochu cviku ale určitě se povede, hlavně když bude všude dost oleje.
Když jsou buchty vyskládané na pekáč v dostatečné vrstvě oleje, nechají se ještě půl hodiny vykynout aby byly pořádné.
Troubu jsem předehřál na 180°C a zbylým bílkem jsem pomazal vršek buchet aby se hezky obarvil. Pokud se do bílků přidá ještě pár kapek citronu, bude barva ještě výraznější! Peče se 25 minut. Před podáváním se cukruje dle libosti.

 Nemám fotku s pocukrovanými buchtami, protože jakmile jsme je pocukrovali, tak jsme je všechny snědli.

Experiment: Koláček do hrnečku

Experimenty by měly být součástí každého vaření. Jen díky pokusům a omylům se může vědecké poznání posunout dál. A cítím, že i já jsem povinován přispět svým dílkem. Rozhodl jsem se, že budu experimentovat s těmi nejšílenějšími a nejblbějšími nápady na to, co uvařit. A hned jsem našel prvního kandidáta, koláček do hrnečku od chemických závodů pana Oetkera za těžko uvěřitelných 16 kaček.

Návod (tomu se už totiž nedá ani říkat recept) je jednoduchý: přidáte 50ml mléka, zamícháte a dáte na 2 minuty do mikrovlnky. Veškeré potřeby se Vám vejdou na malou destičku:

Zajímavé je ale složení. pšeničná mouka, cukr, tukový přípravek (palmový olej, laktóza, mléčná bílkovina), hořká čokoláda (7% - s kakaem se sníženým obsahem tuku -[takže to horší]), emulgátor (slunečnicový lecitin), zpěňovač, kukuřičný škrob, sušená vejce, kypřící látky (monohydrogenfosforečnan sodný, hydrogenuhličitan sodný [lidsky jedlá soda]), aroma, může obsahovat stopy lupinové mouky.
Pod hezkým slovem zpěňovač se ukrývá: glukózový sirup, plně ztužený palmojádrový tuk, mono a di-glyceridy mastných kyselin a jejich estery s kyselinou octovou, plutonium, mléčná bílkovina, monohydrogenfosforečnan draselný.
Najít si pár informací o použitých surovinách trvá paradoxně několikrát déle, než celý "dezert" uvařit. Chutově není tak špatný, sice trochu chutná chemicky sladce, čokoláda není čokoláda, ale barvený plast. Chápal bych to jako nouzovku, pokud je člověk v kanceláři, má chuť na něco sladkého a k dispozici jen mikrovlnku a svůj hrneček na kafe. Při přípravě mě téměř vyděsilo jak jednoduše jde směs zamíchat s mlékem. To nemohlo být přirozené.

 A teď pár informací o tom, co si pro nás Oetkerovy chemické závody připravily:
Mono a di-glyceridy mastných kyselin - lidově E471. Vyskytuje se většinou v másle, je ze zvířátek a v EU je povolen.
Estery mono a di-glyceridů mastných kyselin s kyselinou octovou - lidově E472a. Vyskytuje se v mastných výrobcích kvůli ochraně před vzduchem.
Dihydrogenfosforečnan sodný - dle wikipedie laxativum - neboli projímadlo.
Palmojádrový olej - olej z jádra palmy olejné. Rozdíl mezi klasickým palmovým a palmojádrovým olejem je v tom, že palmový olej se vyrábí z oplodí plodu palmy (věci kolem jádra), zatímco palmojádrový se vyrábí ze samotného jádra. Zvyšuje hladinu cholesterolu.
Lupinová mouka - lupina bílá je velmi stará kulturní plodina původem z východního středomoří. Luštěnina. Chválím, líbí se mi to. Škoda, že výrobek pouze může obsahovat stopy této věci.

Verdikt: 

Rozhodně to není zdravá věc. Rozhodně to není vrchol kulinářského umění. Rozhodně to není něco s fantazií. Na druhou stranu to určitě je nouzovka, je to levné, jednodušší než jednoduché, a vydrží to rok v polici. 

25%

Update:

Podíval jsem se ještě na stránky výrobce tohoto kouzelného prášku. (http://www.oetker.cz/cz-cs/nase-produkty/smesi-na-peceni/kolacek-do-hrnicku/kolacek-do-hrnicku-vanilka-prichut-s-cokoladovymi-kousky.html).
Několik postřehů:
1. pobavilo mě, že Koláček patří do sekce Pečení > směsi na pečení.
2. popis produktu: "Směsi na pečení Dr.Oetker Vám zaručí skvělý výsledek bez velké námahy. Receptury jsou připraveny z prvotřídních surovin a vyvinuty tak, aby se Vám výsledek určitě podařil. Vyzkoušejte tyto moučníky s jednoduchou a rychlou přípravou a uvidíte, že sklidíte u Vašich blízkých úspěch!"
No, je pravda, že výsledek se dostaví bez námahy a úspěch jsem sklidil, protože se začala spousta lidí zajímat o tenhle inovovaný fujtajxl.

Salát s bulgurem a mangem

Ten nápad ve mě vězí už dlouho. Pokládám si otázku, jak vařit normálně a dobře bez toho, abych na tom spálil polovinu mého platu. Abych tohle dodržel, přišel jsem na několik pravidel a z nich jsem dostal spásný nápad - vařit jednoduše a ze základních surovin.

Stop nadívaným žirafím krkům nebo dortům s dvaceti druhy afrického ovoce. Jistě, i takové recepty mají svoje kouzlo, ale já teď chci objevovat něco jiného.

Takže základní suroviny. A co teď? Procházím regály hledajíc svoji večeři a opakuju jako mantru: vejce, mléko, mouka, sůl. Z toho si udělám leda tak buchty. A ty nejsou k večeři nic moc. A nakonec jsem našel, co jsem potřeboval. Bulgur, sýr a nějaké šťavnaté ovoce.

Suroviny:
2/3 hrnku Bulguru - bio bulgur 500g od firmy Naše bio. Osobně nejsem zastáncem BIO stylu, BIO života nebo BIO smrti. Jenom čekám, kdy BIO přestane být dost BIO a stane se BIO-organickým (tak se BIU říká např. ve Francii), nebo třeba SUPERBIO... Bulgur byl ale dobrý, můžu doporučit.
Sýr - tvrdý, vyzrálý. Měli jsme doma zbytek jednoho italského sýra dovezeného firmou Vini et alimentari italiani z Horních Počernic. Dovolím si tvrdit, že v tomto podniku je možné si vybrat velmi dobře cokoli.

1 velké mango - Albert Excellent - bylo zralé, vypadalo dobře, chutnalo dobře. Veni, vidi, vici.

hrst vlašských ořechů - IBK Trade. Ale tady si myslím, že na značce nezáleží.

lžičku olivového oleje - jakéhokoli.

Postup:
Nejdříve ze všeho se dá vařit voda na bulgur. Stačí 2x více vody než bude bulguru. Bulgur je zpracovaná pšenice, a tak se vsype do osolené vařící vody s trochou olivového oleje (nebo avokádového, ale to jsem nezkoušel) a vaří se 2 minuty. Po 2 minutách se stáhne plamen a nechá se dojít. Bulgur se chová podobně jako kuskus a tak po uvaření zvětší objem.
Mango nebo jiné šťavnaté ovoce se nakrájí na malé kousky spolu se sýrem, přidají se k uvařenému bulguru a přidá se hrst vlašských ořechů, které se v ruce trochu nalámou na menší kousky. 

Následuje moje všeobecně oblíbená část hatláma - patláma a výsledný mix se servíruje za tepla. Za ovoce bych doporučil buď mango - chuť se se sýrem a ořechy skvěle zkombinuje, nebo bych si dokázal představit i trochu silnější ovoce - broskve, meruňky apod.

Rýžový nákyp

Hledal jsem nějaké jednoduché a zdravé jídlo ze základních surovin. Nějaké sice jednoduché, ale přesto zajímavé a chutné. Procházím obchodem a hledám základní suroviny. Mléko, vejce, rýže, cukr, ovoce. A nápad přišel zcela nenásilně: rýžový nákyp.

Suroviny:
140g rýže kulatozrnná - použil jsem Langris, spokojenost.
500ml polotučného mléka - Tatra polotučné trvanlivé. Přemýšlel jsem o bio kvalitě, ale u mléka je bio neuvěřitelná ptákovina.
50g másla - Tatra máslo je ověřeno. Ochutnal jsem BILLA 84% máslo a vůbec nechutnalo.
4 vejce - tady si myslím, že na značce nezáleží, prostě přijdu k regálu a podívám se jak jsou vejce čistá. Neměla by být úplně čistá, protože to vypadá, že je výrobce umyl (což se nesmí, snižuje to životnost). Ani by neměly být moc špinavé.
50g moučkového cukru
1 konzervu broskví (340ml) - Ve špajzu zbyla italská konzerva co prošla o silvestra. Chuťově výborné.
Vanilkový cukr


Postup:
Ohřál jsem mléko a postupně jsem do něj přidal máslo, vanilkový cukr a špetku soli. Vedle jsem omyl horkou vodou rýži a přidal ji do horkého mléka. Pak přijde ta nejnudnější část tohoto receptu - rýži je nutné promíchávat aby se nepřipálila a to až do chvíle dokud se nevsákne všechno mléko.
Není vhodné mléko úplně vařit, takže ideálně na střední až silnější plamen a pozorně kvedlat. S vařením směsi jsem přestal až když měl obsah konzistenci takových těch kupovaných rýžových nákypů, co nejsou rýžové nákypy ale sladkosti.
Pak jsem oddělil 4 žloutky, utřel je s moučkovým cukrem a přidal k vychládající rýži. Rýže nesmí být moc horká a nejlepší je, když se žloutky hned zamíchají do mokré rýže.
Sníh se už jenom jednoduše vyšlehána nejvyšší otáčky a pak se přidá do vychladlé rýže a dobře se zapracuje. Já se přiznávám k tomu, že sníh sice zamíchávám poctivě, ale na vrchu mi zůstává vrstvička. Ta pak při pečení krásně zhnědne.
Vymažu formu máslem a vysypu ji polohrubou moukou a rýžovou směs naliju do formy na pečení. Na závěr rozkrájím broskve (dá se i jiné ovoce, ale mě prostě k tomu nákypu sedne broskve z konzervy - je krásně sladká a měkká) a přidám je do formy jako by se dělala bublanina.
Peču v rozpálené troubě na 180°C asi 30 minut. Před podáním jemně posypu moučkovým cukrem. Je to vynikající snídaně!

Pozn.: finální konzistence je poměrně pevná, jestli bude připomínat koláč, je to správně.

Chřest s krutony

Vběhl jsem do supermarketu a hledám, co k večeři. Hlavně rychle, u pokladen zatím není moc lidí, ale to se velmi rychle změní. Pobíhám po obchodu jako kuře bez hlavy - bez plánu, bez nápadu. A pak to přišlo. Přede mnou se objevil regál s čerstvou zeleninou a v ní potravina, kterou tam často nemívám - chřest.
Tak jsem rychle přikoupil pár věcí a rozhodl jsem se, že ho udělám jednoduše a elegantně - jen tak ve vodě a k němu krutony s kouskem opražené šunky.

Suroviny:

Chřest - 4 ks pro 2 lidi - ideálně čerstvý. Na omak tvrdý, bez výrazného zápachu s pevnou hlavičkou.

Pečivo na krutony - použil jsem 1 "rustikální" bagetu a kousek dvoukváskového pšeničnožitného chleba.

100g šunky - použil jsem Kosteleckou Poctivou šunku. Je sice Babišova, ale je to jedna z mála těch lepších, co jsou k dostání. 

Na zapití Merlot, či jiné víno vhodné ke chřestu, dle Vašeho výběru.

Postup:
Nejdříve jsem dal vařit osolenou vodu, ideálně ve vysoké a úzké nádobě. Chřest by se totiž měl vařit nastojato. V této poloze se totiž uvaří rovnoměrně - spodek bude měkký a hlavička pevná.
Z chřestu jsem ukrojil spodní asi 1cm, svázal k sobě pomocí potravinářské nitě a vložil do vařící vody, kde zůstala 10 - 15 min. Mezitím jsem vzal kousek másla a přepustil ho. Nechal jsem ho rozpustit a lžící sejmul pěnu, která se vytvořila na vrchu. Pak jsem přidal nahrubo nakrájené krutony z pečiva (z bagety a chlebu) a dodělal dozlatova.
Nakonec jsem natrhal šunku na proužky a opražil ji. Podávat se dá jen tak, je to jednoduché, rychlé, zdravé a výtečné.

Craving for the Cookie

Jestli jsou brownies zhmotněním slova Energie (čti kalorie), tak Cookie je Energie do kapsy (kam se hrabou Tatranky). Jestli Vás v drsné divočině od smrti hladem dělí už jen krok, tak Vás několik cookies udrží ještě chvíli na nohou. Proto bych doporučoval péct cookies jen výjimečně.

Chtěl jsem postupovat podle tradičního receptu z Joyofbaking, ale v poslední chvíli jsem zbaběle couvl. Původní recept totiž obsahuje neuvěřitelné množství cukru, který po upečení udělá z cookie vlastně jen čokoládu slepenou karamelem. Proto jsem vyhodil cukr a trochu čokolády.

Suroviny:

110g másla - použil jsem BILLA 84% máslo. Není špatné, větší množství tuku, než u klasických másel se na něm ale podle mě nepozná. Takže bych ho ohodnotil jako docela normální, dobré máslo.

100g třtinového cukru - cukr Country Life. Chutná dobře.

1 vejce - radím neblbnout a nekupovat bio.

1 pytlík Vanilkového cukru  - použil jsem Oetker - mám pocit, že kdybych ho nepoužil, vyšlo by to nastejno.

130g hladké mouky - RAMILL - prostě mouka...

1/2 lžičky prášku do pečiva

sůl

180g čokolády - použil jsem Milku mléčnou a Orion hořkou. Zkombinoval jsem je a myslím, že to dopadlo docela dobře.

Ze všeho nejdříve jsem nechal zteplat máslo. Smíchal jsem těsto s třtinovým cukrem, vanilkovým cukrem, holandským kakaem, solí a práškem do pečiva. Mezitím jsem nakrájel čokoládu. Tip: krájet čokoládu na vetší kousky. Udělal jsem to tak, aby hořká čokoláda byla nakrájená na menší kousky, zatímco ta mléčná na větší. Mléčnou je nejlepší nakrájet tak na třetinu až polovinu tabulky, hořkou čokoládu na čtvrtinky.

Do sypké mouky se pak přidá máslo a vejce a pořádně se promíchá. Čokoládu je nejlepší přidat až nakonec, protože cokoli co přidáte po čokoládě se už hodně špatně promíchává.

Troubu jsem vyhřál na 180°C a pekl asi 40 minut. Placky se vlivem prášku do pečiva postupně roztahují, původně placka menší než dlaň se roztáhne až o třetinu. To že je cookie hotová poznáte a omak podle tvrdosti. Jestli je stále měkká, není hotová. Dejte pozor, snadno cookie přepečete. Správná cookie by totiž měla být na okraji tvrdá, ale uvnitř měkká.

Chutnají úžasně.

Spanakopita

Spanakopita je vynikající řecký slaný koláč plný mé nejoblíbenější zeleniny - špenátu. O tomto zajímavém koláči plném zeleniny jsem se dozvěděl na mé první výzvě skupiny Daring Bakers. A tak jsem se rozhodl na výzvu odpovědět a zároveň vyzkoušet absolutně neznámý recept.

Když jsem nakupoval suroviny na tento recept, přidal jsem si u pokladny tak trochu zvláštně. Na Spanakopitu potřebujete totiž spoustu zeleniny, kromě špenátu, kterého je potřeba mraky, tak taky několik druhů cibule, pórek a kopr. Když jsem to všechno vyskládal na pás a uvědomil si, jaká barva jasně převládá, naklonil se ke mě pán stojící přede mnou (podle nákupu bůčkař - uzenář) a pochválil mě za zdravou stravu. Že prý alespoň někdo by v této zemi měl žít zdravě.

Pracovní plocha těsně před začátkem.

Suroviny a jejich hodnocení:
600g špenátu - Použil jsem Albert čerstvý nemražený špenát. Je to asi to nejlepší co se dá sehnat. Je šťavnatý, pevný, hezký a neuvěřitelně drahý.
1 pórek
1-2 stroužky česneku - Česnek si zaslouží komentář. Narazil jsem na uzený český česnek. Moc jsem tomu nevěřil, cena taky nebyla úplně lidová. Ale ta vůně. Nevím jestli jsem jen nenaletěl nějaké chemii, ale kvůli té vůni jsem ho do košíku přihodil. A chutná výborně.
kopr
svazek jarní cibulky
1 červenou cibuli
1 bílou cibuly
2 šalotky
500g listového těsta - Neměl jsem čas na to dělat vlastní listové těsto, ani si nemyslím, že bych dokázal lepší a proto jsem zkusil Babické listové těsto a listové těsto od firmy Svoboda. Berte babické nebo jiné osvědčené. Tohle neobsahuje žádné emulgátory nebo kyselinu citronovou. Hezky se zpracovává a chutná dobře.
100g fety - koupil jsem opravdovou fetu (tj. ne Balkánský sýr, ale sýr z ovčího a kozího mléka) a myslím že jsem rozhodně neprohloupil. A to se tak dobrý sýr dá sehnat i v hypermarketu Albert, 120g za nekřesťanských 60 kč, ale ta chuť...
4 lžíce olivového oleje - Už delší dobu používám olivový olej v plechovce od fi Minerva. Na něj mě navedla moje přítelkyně a máme s ním dobré zkušenosti. Kdyby jen nebyl tak drahý...
Trochu kuskusu - Používám už delší dobu celozrnný bio kuskus Country Life. Dá se ještě použít i Cous Cous v papírové krabici, ale ten spíš když se kuskus vaří jako příloha, protože se dá vařit v bujónu. v tomto případě se ale hodí špíš Country Life.

Do začátku jsem nakrájel všechnu zeleninu - cibule, pórek a kopr. Důležité je mít několik druhů cibule aby to byla ta správná spanakopita. Pak jsem se pustil do časově nejnáročnějšího úseku - přípravě špenátu.
Špenát je potřeba omýt a roztrhat na kousky. Jeden velký list tak na 3 kusy, střední na 2. Omyté a natrhané kusy špenátu se pak spaří horkou vodou v cedníku aby ztratily na objemu. Spařený špenát jsem pak přidal k nakrájené zelenině, osolil, přidal olivový olej a  pořádně prohnětl.
Prohnětení je důležité, protože se musí zelenina slehnout. Moc nadýchaná by dělala koláč vzdušný, obrovský a rozpadal by se. Čím hutnější se vytvoří zeleninová výplň, tím lépe. Kuskus se přidává aby nasákl přebytečnou vodu ze špenátu. Přidal by se ho mělo tak 1/4 hrnečku, v ideálním stavu po chvíli působení nebude ze zeleniny téct žádná voda.
Vzal jsem svoji pečící formu, vymazal ji olivovým olejem a položil tenoučkou vrsvulistového těsta. Spanakopita se správně dělá z phyllo těsta, které se hodně podobá našemu listovému. Rozdíl je v tom, že phyllo se vymazává vrstva po vrstvě.
Mě stačily 2 vrstvičky listového těsta jako podklad. Položil jsem první vrstvu na vymazanou formu a pomazal ji zlehka olivovým olejem. Naplnil jsem ji špenátem a přikryl 1 vrstvou těsta.

Forma připravena na pečící proces.

Troubu jsem rozpálil na 180°C a pekl zhruba 50 min. Uprostřed pečení jsem přidal na těsto kousek másla aby dostalo hezkou barvu. Nechal jsem vychladnout a nakrájet.

Voilá.

Red Velvet Muffin

Jednou za mnou přišla žena s tím, že už dlouho chce udělat Red Velvet Cake, protože se jí strašně líbí jak je to těsto zvláštně červené. Zaujalo mě to, a když ani po měsíci žádná další snaha od ní nepřišla, rozhodl jsem se, že ho upeču sám. A rozhodně jsem neudělal chybu. Red Velvet je vynikající těsto, ze kterého můžete udělat famózní dorty, nebo v mém případě muffiny.
Sprostě jsem využil receptu  známé Lucie Dvořákové na Chez Lucie na Red Velvet Cupcakes. Nutno podotknout, že míry a váhy jednotlivých surovin jsem ponechal jako v původním receptu, jen jsem místo jednohubek udělal muffiny. Vyšlo to krásně na 6ks.

Rada k výběru formy na muffiny:
Na muffiny je důležitá jedna věc: forma. A formy na muffiny mám dvě. Obě od Tescomy. Obě jsou silikonové, obě na 6 muffinů, ale jedna je dobrá, druhá nepoužitelná. Jaký je rozdíl?
První je z jednoho kusu silikonu, kam odlijete těsto do šesti připravených "nádobek." Druhá forma je vlastně 6 silikonových košíčků podobných těm papírovým, do kterých se muffiny normálně balí. Problém první formy je ten, že z ní nejdou muffiny za boha vytáhnout v jednom kuse. Košíčky jsou v tomhle směru mnohem pohodlnější, vypadají lépe a muffin z nich vyklopíte jedna báseň.

Bobánci vykukují při pečení z formy. Z šesti jsem vcelku ven dostal snad jen 2.

Silikonové samostatné formy na muffiny od Tescomy. Vytáhnout z nich muffin ven je radost sama. A muffiny vypadají taky hezky.

Recenze surovin:

Těsto

250g hladké mouky - v obchodě se nabízela Babiččina volba, ale když jsem srovnal její nutriční hodnoty s Globus privátní značkou Korrekt, vyšel lépe. Těsto bylo dobré, doporučil bych s klidným srdcem i tuto značku.
1/2 lžičky soli
15g holandského kakaa Albert. Na kakau není moc co zkazit. Toto je prostě normální kakao.
120g změklého másla. Používám hlavně Tatra Farmářské máslo, nebo Horácké máslo. Obě jsou výborné.
140g cukru krupice - zrovna cukr je prašť jako uhoď.
2 velká vejce - zkoušel jsem jedno BIO vejce, ale zrovna u vajec člověk pochopí, že BIO neznamená vždy lepší. BIO totiž znamená jen jiný. Biovejce nebrat.
240ml podmáslí - Albert kysané podmáslí 1l mě nikdy nezklamalo. Po pravdě jsem jiné ani nepoužil a vůbec to nevadí. Těsto je pak správně nadýchané, a protože se použije jen 240ml, tak se zybtek dá vypít k snídani.
1 lžička octa
1 lžička jedlé sody

Krém

250g krémového sýra  - používám zásadně Philadelphii.

50g moučkového cukru
180ml smetany ke šlehání - zkusil jsem Kunín v kelímku a Madetu v tetrapaku. Obě jsou dobré, Kunín možná lepší, ale chápu že tady bude mít člověk vlastní preference. Za sebe volím v tomto receptu Kunín, v jiných receptech zase Madetu.

Lucie Dvořáková přidává i potravinářské barvivo. S ním jsem ale neudělal dobrou zkušenost a při mém pečení se dostanu na červenohnědou barvu. Barvivo není tak silné a když ho vyleju moc, tak ovlivní chuť těsta. Radši obětuji barvu kvůli chuti. Proto rada: nevěř receptu, nic tam nedávej!

Postup je jednoduchý. V první řadě je nutné nechat změknout máslo. Občas na to zapomínám a nedopadá to pak úplně čistě. Rozpálím troubu na 180°C.
Šlehačem máslo rozmíchám s cukrem a vejci a postupně přidám mouku, podmáslí, 15g kakaa a lžičku jedlé sody.
Až bude těsto dobře promícháno a nebudou v něm hrudky, můžu tam vrazit lžičku octa. Přidáním octa začne jedlá soda v těstu šumět a tak ho bude kypřit. Legenda praví, že reagující soda s octem a podmáslím by měla zčervenat.
Po přidání octa je lepší když se jedná rychle. Naliju těsto do jednotlivých forem a vložím do trouby na cca 45 minut. Zkouším špejlí jestli je těsto dost suché. Nesmí se ale vysušit, pak to ztratí tu správou chuť z podmáslí.
V mezidobí stačí už jen smíchat Philadelphii, cukr a smetanu ke šlehání. Hotový krém nechám vychladit v lednici a podávám teplý muffin se studeným krémem. Vzájemná kombinace je neodolatelná.

Muffin z hromadné formy od Tescomy. Sice nevypadá tak hezky jako jeho soudruzi ze silikonových košíčků, ale chuť je výborná!

Quiche s pečenými rajčaty

Tento quiche se stal v mém repertoáru absolutní jedničkou hned za brownies. Je ode mě často požadován a vždy když ho upeču, slehne se po něm zem ještě ten den. Není lepší a chutnější večeře nebo oběda než ještě horkého quiche se zlatavou sýrovou krustičkou.

Quiche je původem z Francie a je to v podstatě slaný koláč. Je to typické vesnické jídlo, které se zabydlelo ve městě. Skladba surovin je různá a ve Francii se liší podle krajů, nebo vesnic. Nejznámější je Quiche Lorraine, který se dělá s cibulí. Já si ale zamiloval quiche s pečenými rajčaty. Nutno dodat, že i přítelkyni chutná více. Do quiche je možné dát cokoli, co na vesnici máte, proto se tam obvykle dává sýr (jsme přeci ve Francii), slanice, vejce apod.

Na těsto:

140g másla (věř receptu a nech ho zteplat)

280g hladké mouky

8 lžic studené vody

Na náplň:

3 vejce a 3 žloutky

200g plátkové slaniny

100g sýru (doporučuji gruyére, vynikající je ementáler, ale zajímavý může být i cheddar nebo gouda)

300g cherry rajčat

250ml smetany ke šlehání

250ml plnotučného mléka

Hodnocení surovin:

Výsledný quiche je jen tak dobrý jak dobré jsou jednotlivé suroviny. Já se dostal k výbornému výsledku s Farmářským máslem od Tatry a Poctivou slaninou od Kosteleckých uzenin. Je to sice Babišovo, ale tyhle jsou docela dobrý. Tím nám spíš dokazuje, že umí vyrábět potraviny přesně podle zadání. Dokáže jak kvalitní věci, tak i nastavené šmejdy za pár kaček. Prostě co kdo chce.

Smetanu jsem koupil od Madety, plnotučné mléko normální. Smetana se dá koupit i lepší, netrvanlivá, ale tato je odzkoušená a vyhovuje výborně. U mléka si dovolím poznamenat, že je vlastně úplně jedno, jaké mléko koupíte. Zkoušel jsem i BIO mléko Amálka, které má jednu unikátní vlastnost: když je staré tak zkysne! ZKYSNE! To se obvykle s kupovaným mlékem nestává. Aspoň ne v Praze. Dejte mléko jaké chcete, rozdíl není velký.

Co se týče cherry rajčat, tak jsem koupil 2 balení. Jedny super drahé a jedny normální. Nejsem zase úplně totálně majetný abych si mohl dovolit kupovat takové věci pořád a proto se mi i tento mix zdá jako ideální. Rajčata ale kupte hlavně taková, která vám chutnají i samotná. Bez toho se nehnete.

Nejdříve se hodí rozpálit troubu na 180°C, omýt a nakrájet cherry rajčátka na poloviny a rozpůlenou půlkou je položit na plech. Nechte rajčata sušit alespoň 30 min., je potřeba aby ztratily hodně vody. Po vysušení se změní v neforemní žblemst.

Doporučení: Vystelte plech pečícím papírem, unikající šťáva má tendenci uhelnatět a pak byste ho museli drhnout.

Mezitím co se suší rajčata se vrhneme na těsto. Já smíchám mouku s máslem, přiliju studenou vodu a hnětu v ruce. Buržoazie může použít food processor. Správně vytvořené těsto se nedrolí a nelepí se na ruce, takže pokud je potřeba, dá se přidat i další lžíce vody nebo mouka. Hotové těsto jsem dal chladit do ledničky.

Mě se mezitím dopekla rajčata, takže jsem je vyndal, vypnul troubu a začal s přípravou slaniny. Správnou slaninu poznáte podle toho, že při smažení neprská. Přidá-li výrobce vodu, začne prskat. Potíž je v tom, že se o kvalitě Vámi koupené slaniny přesvědčíte až a pánvičce. Slaninu osmažím dokřupava, u dobré slaniny se mi stalo, že jsem dva krát musel odlévat tuk z pánve jinak by se mi v něm slanina utopila. Na závěr je pro klid duše mé i mého cévního chirurga nechám chvíli na ubrousku, který statečně nasaje trochu té mastnoty.

To už je čas vytáhnout těsto z lednice, rozválet na cca 1 cm tlustý plát a vyložit jím koláčovou formu. Těsto ještě hustě propíchejte vidličkou, aby při pečení dobře drželo na formě a dejte ho do trouby na 180°C na 5 minut.

Vzal jsem si vysokou misku a do ní vrazil smetanu, mléko, 3 vejce a 2 další žloutky. Ty žloutky navíc dají těstu barvu a navíc na vesnici se bílky používaly ke spoustě dalších věcí (škrobení prádla například) a proto  vždycky zbylo pár žloutků navíc. Škoda, že v dnešní době je to už trochu jinak.

Vše v misce zamíchejte. Já to dělávám většinou ručně, protože můj socialistický šlehač rozmetá obsah misky všude po stole. V tuto chvíli to většinou zapomínám osolit a pak to doháním jak se dá.

Sýr (v mém případě Gruyére) nakrájím na kostičky, vytáhnu formu s těstem z trouby a potřu těsto žloutkem z posledního vajíčka. Dám na cca 1 min znovu péct, a pak postupně přidám: polovinu sýra, všechnu slaninu a zaliju to náplní. Nakonec přidám všechna pečená rajčata a dám na 20 min do trouby.

Po 20 min přidám zbytek sýra. Ten tak udělá na povrchu sýrovou krustičku. Peču dokud není hotovo, cca dalších 25 min. Lze to jednoduše poznat tím, že když je quiche hotový, tak při vytahování z trouby se jeho prostředek "nevlní." Pro jistotu doprostřed zapíchnu špejli a hledám po náznaku tekuté náplně.

Quiche v procesu. Pro mě je to ta nejhorší část. Už se nedá dělat nic, jen čekat. A já strašně moc neumím čekat.

Hotový quiche se mi nikdy nepodařilo nechat úplně vychladnout aniž by ho nikdo předtím už neochutnal. Dá se jít teplý i studený. Jestli chutná lepší čerstvý nebo odleželý nemám nejmenší potuchy, protože u nás zmizí metelesku blesku. Zajímalo by mě to.

Zapněte si prosím bezpečnostní pásy, během startu nekuřte

Na iternetu je v poslední době spousta nápaditých receptů a pokud chcete uvařit dýňovou polévku, najdete popsaných alespoň deset různých variací. A drtivá většina receptů na internetu je nepoužitelných. Pokud postupujete přesně podle návodu, tak výsledný kydanec většinou můžete za stálého míchání odlévat do kompostu.

Pokud se často potýkáte s podobnými problémy a jste jako já příliš naivní a věříte internetovým receptům, nezoufejte. Na tomto místě se pokusím podávat spolehlivé recepty a dokumentovat výsledky a komentovat suroviny, tak aby každý mohl jednoduše zjistit, který výrobek je dobrý, nebo se poučit z toho, jak jsem se spálil já. Nepůjde mi o pozitivní nebo negativní reklamu některým výrobcům, ale o popsání zkušeností abyste se některým značkám mohli vyhnout obloukem.

A proto, mes amis, bon appetit!