Rebarborový chutney

Celý den jsem vařil, pekl, nakládal a samozřejmě fotil a připravoval další materiál na blog. Když dnes ruch utichl, tak jsem se nechtěl pouštět do žádných velkých opulentních jídel ale zároveň jsem potřeboval spotřebovat čerstvou rebarboru. S dubnem totiž začala sezóna. A jednoduché chutney k pečivu se zralým sýrem je ideální.

Suroviny

2 středně dlouhé natě rebarbory
1 cibule
2 stroužky česneku
1 polévková lžíce olivového oleje
100 ml vody
10 sušených švestek
1/2 hrnku cukru
1/2 cm nastrouhaného zázvoru

Postup

Nechal jsem se inspirovat webem Marta Stewart, ale některé suroviny jsem pozměnil. Na středním plameni jsem orestoval na oleji cibuli s česnekem a zázvorem. Po cca 5 minutách když už cibule zesklovatěla jsem přidal nadrobno nakrájené švestky a vodu. Po chvíli se přidá celý cukr a celá směs se přivede k varu. Až nakonec se přidá polovina oloupané rebarbory nakrájená asi po půl centimetru.
Rebarbora se usí vařit alespoň dalších 5 minut, dokud se nerozvaří. Mezitím zhoustne konzistence, chutney bude o něco řidší než marmeláda nebo med. Až se rebarbora rozvaří, přidá se zbývající polovina, povaří se cca 2 minuty a směs se ještě horká nalije do vymyté sklenice s víčkem.

Mrkvová polévka

Chtěl jsem udělat zeleninovou polévku jak hrom. Obvykle děláme spíš dýňovou, ale sežeň v dubnu dýni. Takže jsem musel najít jinou zeleninu, kterou bych mohl vrazit pod mixér. Mrkvová je jednodušší a přitom stejně dobrá.

Suroviny

1 větší cibule
2 stroužky česneku
6 - 7 mrkví
lžička másla
lžička oleje
500ml zeleninový vývar nebo teda bujón, když není. Na co si budeme hrát, já jsem potřeboval polévku a měl jsem místo času tak akorát hlad. Takže Knorr želatinový vývar. Obsahoval o trochu méně soli a trochu více zeleniny než klasická varianta (v objemu na 1 dávku, ale zas tak velký rozdíl to nebyl).
1 kelímek zakysané smetany. Tady jsem koupil Zakysanou smetanu de Luxe od Kunínských (Babišovo ne?). Vybral jsem zrovna tuhle, protože jako jedna z mála měla přijatelný obsah tuku (víc než většina) ale hlavní bylo složení: Smetana a mléčné kultury. Jiné značky měly: exotický - tapiokový škrob, modifikovaný bramborový škrob, nebo jiné látky, které udělají smetanu hustší. Proč se přidávají? Protože použitá kultura buď není schopná udělat skutečně správnou konzistenci, nebo výrobce nemá dost času aby nechal smetanu uzrát.
300 ml Smetany
kari, sůl, pepř na dochucení

Postup

Cibule se  nakrájí na malé kousky spolu s česnekem a nechají se smažit na lžičce másla a oleje. Až zesklovatěly přidal jsem nakrájenou mrkev a připravil si zeleninový vývar. Nechal jsem mrkev rozvonět a pak přidal vývar.
Ve výraru se zelenina vaří 15 - 20 minut dokud mrkev nezměkne a pak se mixuje. Já mám radši hustší konzistenci s většími kousky, takže mixuji jen chvíli. Krémověji naladění lidé si mixování užijí mnohem déle.
Po rozmixování se přidá smetana (opatrně se pomalu vmíchává do polévky) a může se okořenit. Podává se s trochou zakysané smetany, můžete přihodit i nakrájenou petržel. Já bych jí tam dal, kdyby ta moje nevypadala jako v posledním tažení.

Alternativy:
Dokážu si to představit i bez kari, ale já ho tam dávám, chutná mi. Někteří s mrkví vloží i kousek celeru, petržele nebo jiné kořenové zeleniny.

Povidlové buchty

Dneska jsem se udělal klasiku. Hledal jsem v kuchařkách inspiraci a nakonec jsem našel sladkou dobrotu, kterou jsem už dlouho nedělal. Pořádné klasické české povidlové buchty. A jak se povedly, to posuďte sami.  A při výběru surovin jsem dokonce učinil jedno překvapivé zjištění, které vrhá stín na chemické závody pana Oetkera.

Suroviny:

250ml vlažného mléka

300g hrubé mouky

250g hladké mouky

3/4 droždí - koupil jsem se slonem. Kupuju jedině droždí se slonem.

250g švestkových povidel. Koupil jsem 2 druhy, protože jsem si nepamatoval která jsou lepší. Povidla od Hamé ve skle a od Nova v plastu (plastový kelímek jako od hořčice). Obě jsem doma ochutnal a měl jsem jasno. Hamé letělo do koše. Bylo dražší, ve složení mělo škrob a nebylo tak sladké.

1 balení vanilkového cukru. Kterého? To uvidíte.

2 lžíce krupicového cukru

50ml slunečnicového oleje + na potření buchet.

70g rozpuštěného másla

3 vejce

sůl

Po vytažení z trouby se mi nikoho nedařilo odehnat na dost dlouho abych to mohl vyfotit bez rukou.

Nechutná vanilková zvrácenost:

Když jsem vybíral z regálu vanilkový cukr, porovnal jsem složení několika z nich. Hned vedle sebe byly 2 vanilkové cukry (ne vanilinové). Ten od Oetkera byl ale vanilkový jen podle jména. A co na něm bylo nejvtipnější? Byl nejdražší. Schválně, máte na výběr:

Oetker Vanilkový cukr 8g 5,90 Kč.
Amylon BIO Vanilkový cukr 20g 8,90 Kč.

Vanilkový cukr od Oetkerů obsahoval: cukr, aroma. Amylon vanilkový cukr obsahoval: bio cukr, bio bourbon vanilku 1,5%. A byl o polovinu levnější, než ten, co byl vanilkový jen podle jména. Dobrý co? Přišel jsem si, jako by si ze mě dělal pan Oetker šoufky.
Hodně se mi líbilo, jak Amylon BIO vanilkový cukr po otevření obsahoval cukr s černými kousky čehosi!
To, že je bio je mi úplně jedno. Osobně bych radši upřednostnil nebio variantu, pokud by ovšem byla k dispozici a obsahovala by to, co bych od vanilkového cukru chtěl - cukr a vanilku.

Postup:
Smíchal jsem mléko, cukry, sůl, droždí, máslo, vejce a 2 žloutky a olej. Přisypal jsem obě mouky a hnětl dokud se nevytvoří hladké těsto. To je dobré nechat na teplém místě vykynout, alespoň na dvojnásobek objemu. To trvá tak hodinu, hodinu a půl.
Po vykynutí se těsto rozválí na válu na tloušťku 1cm a odříznou se přibližně stejně velké čtverečky těsta. Do každého dílku se dá trochu povidel a obalí se těstem. Pekáč se musí vymazat olejem - radši více než méně, kdyby měla půlka buchty skončit přilepená na pekáči, je jí škoda. Tady je důležité aby švy těsta byly na jednom místě (takže se snažte těsto "ovinout" kolem povidel) a buchtu dát švem dolů. Zároveň každé buchtě pomašlujte olejem šev a okraje.
Jestli se totiž stane, že pekáč nebude dost mastný, nebo že dvě sousedící buchty nebudou mezi sebou dost pomašlované olejem, tak se spojí. Chce to trochu cviku ale určitě se povede, hlavně když bude všude dost oleje.
Když jsou buchty vyskládané na pekáč v dostatečné vrstvě oleje, nechají se ještě půl hodiny vykynout aby byly pořádné.
Troubu jsem předehřál na 180°C a zbylým bílkem jsem pomazal vršek buchet aby se hezky obarvil. Pokud se do bílků přidá ještě pár kapek citronu, bude barva ještě výraznější! Peče se 25 minut. Před podáváním se cukruje dle libosti.

 Nemám fotku s pocukrovanými buchtami, protože jakmile jsme je pocukrovali, tak jsme je všechny snědli.

Experiment: Koláček do hrnečku

Experimenty by měly být součástí každého vaření. Jen díky pokusům a omylům se může vědecké poznání posunout dál. A cítím, že i já jsem povinován přispět svým dílkem. Rozhodl jsem se, že budu experimentovat s těmi nejšílenějšími a nejblbějšími nápady na to, co uvařit. A hned jsem našel prvního kandidáta, koláček do hrnečku od chemických závodů pana Oetkera za těžko uvěřitelných 16 kaček.

Návod (tomu se už totiž nedá ani říkat recept) je jednoduchý: přidáte 50ml mléka, zamícháte a dáte na 2 minuty do mikrovlnky. Veškeré potřeby se Vám vejdou na malou destičku:

Zajímavé je ale složení. pšeničná mouka, cukr, tukový přípravek (palmový olej, laktóza, mléčná bílkovina), hořká čokoláda (7% - s kakaem se sníženým obsahem tuku -[takže to horší]), emulgátor (slunečnicový lecitin), zpěňovač, kukuřičný škrob, sušená vejce, kypřící látky (monohydrogenfosforečnan sodný, hydrogenuhličitan sodný [lidsky jedlá soda]), aroma, může obsahovat stopy lupinové mouky.
Pod hezkým slovem zpěňovač se ukrývá: glukózový sirup, plně ztužený palmojádrový tuk, mono a di-glyceridy mastných kyselin a jejich estery s kyselinou octovou, plutonium, mléčná bílkovina, monohydrogenfosforečnan draselný.
Najít si pár informací o použitých surovinách trvá paradoxně několikrát déle, než celý "dezert" uvařit. Chutově není tak špatný, sice trochu chutná chemicky sladce, čokoláda není čokoláda, ale barvený plast. Chápal bych to jako nouzovku, pokud je člověk v kanceláři, má chuť na něco sladkého a k dispozici jen mikrovlnku a svůj hrneček na kafe. Při přípravě mě téměř vyděsilo jak jednoduše jde směs zamíchat s mlékem. To nemohlo být přirozené.

 A teď pár informací o tom, co si pro nás Oetkerovy chemické závody připravily:
Mono a di-glyceridy mastných kyselin - lidově E471. Vyskytuje se většinou v másle, je ze zvířátek a v EU je povolen.
Estery mono a di-glyceridů mastných kyselin s kyselinou octovou - lidově E472a. Vyskytuje se v mastných výrobcích kvůli ochraně před vzduchem.
Dihydrogenfosforečnan sodný - dle wikipedie laxativum - neboli projímadlo.
Palmojádrový olej - olej z jádra palmy olejné. Rozdíl mezi klasickým palmovým a palmojádrovým olejem je v tom, že palmový olej se vyrábí z oplodí plodu palmy (věci kolem jádra), zatímco palmojádrový se vyrábí ze samotného jádra. Zvyšuje hladinu cholesterolu.
Lupinová mouka - lupina bílá je velmi stará kulturní plodina původem z východního středomoří. Luštěnina. Chválím, líbí se mi to. Škoda, že výrobek pouze může obsahovat stopy této věci.

Verdikt: 

Rozhodně to není zdravá věc. Rozhodně to není vrchol kulinářského umění. Rozhodně to není něco s fantazií. Na druhou stranu to určitě je nouzovka, je to levné, jednodušší než jednoduché, a vydrží to rok v polici. 

25%

Update:

Podíval jsem se ještě na stránky výrobce tohoto kouzelného prášku. (http://www.oetker.cz/cz-cs/nase-produkty/smesi-na-peceni/kolacek-do-hrnicku/kolacek-do-hrnicku-vanilka-prichut-s-cokoladovymi-kousky.html).
Několik postřehů:
1. pobavilo mě, že Koláček patří do sekce Pečení > směsi na pečení.
2. popis produktu: "Směsi na pečení Dr.Oetker Vám zaručí skvělý výsledek bez velké námahy. Receptury jsou připraveny z prvotřídních surovin a vyvinuty tak, aby se Vám výsledek určitě podařil. Vyzkoušejte tyto moučníky s jednoduchou a rychlou přípravou a uvidíte, že sklidíte u Vašich blízkých úspěch!"
No, je pravda, že výsledek se dostaví bez námahy a úspěch jsem sklidil, protože se začala spousta lidí zajímat o tenhle inovovaný fujtajxl.